Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Tuomas Saukkonen je bezesporu pracovitý a cílevědomý hudebník. Počet alb, na kterých se autorsky podílel, je úctyhodný. WOLFHEART založil v roce 2012, když se rozhodl, že všechny ostatní projekty pohřbí. Prvotinu „Winterborn“, na které nahrával i všechny nástroje, vydal o rok později. Leč spoluhráči pro turné mu chyběli, a tak se od roku 2014 projekt přehoupl v plnohodnotnou kapelu. Následovalo turné, další alba, a tak to šlo až do pandemie. Pokud by u jeho původního rozhodnutí zůstalo, vydávání nových alb co dva roky by nebylo nic mimořádného. Jenže u toho nezůstalo. V covidovém období došlo na reinkarnaci BEFORE THE DAWN i DAWN OF SOLACE.
Saukkonen je sice pracovitý, ale zároveň patří i ke (bohužel početné) skupině tvůrců, co nemají kritický nadhled na svoje dílo. Každý jeho nápad se musí realizovat, každá nota se musí ze zápisu dostat na nahrávku. Ač s WOLFHEART od roku 2020 vydává teprve třetí album, připočteme-li jeho další projekty, vidím to někde okolo osmi nahrávek (počítám-li EP). To se zákonitě musí někde projevit a projevuje se to stále stejně. Saukkonen má za potřebí neustále chrlit další a další materiál a ve výsledku je za ním velké množství, avšak s průměrnou kvalitou. Je tedy s podivem, že aktuální album je vlastně celkem dobré, dalo by se říct nad očekávání dobré.
Materiál od WOLFHEART měl vždy svou úroveň kvality, kterou si drželi, na druhou stranu ta základní úroveň nebyla kdoví jak vysoká. Mírně nadprůměrný severský metal. Někdy bylo lépe, někdy hůře. Asi nejpovedenější mi přijde „Constellation of the Black Light“. Některá alba tak jen příjemně prošuměla kolem, aniž by zanechala hmatatelnější stopu nebo nějaký zapamatovatelný moment. S „Draconian Darkness“ tento problém nemám. Hned první dvě skladby jsou tak říkajíc trefa do černého. „Singl „Evenfall“ se dokonce blýskne i chytlavým refrénem, což pro WOLFHEART nikdy nebyla doména.
Na několika posledních albech bylo citelné přibývání symfonických prvků. Ještě na zmíněném „Constellation of the Black Light“ jely klávesy tak říkajíc „po staru“. Počínaje „Wolves of Karelia“ se začínají objevovat výraznější studiové aranže a mnohdy se v refrénech blíží k symfo-blackovým spolkům a refrény jsou opřeny o slušnou elektronickou hradbu. Nabroušené kytary, sirové riffy a charakteristický Saukkonenův chraplák jsou stále hlavní devízou kapely. V tomto se nic nemění. Album nic nového ani překvapivého nepřináší, ale nemůže se mu odepřít, že se dobře poslouchá a nenudí.
Zajímavých momentů se dočkáme i v dalších položkách, při pochodu v rytmu hutných riffů na „Death Leads The Way“, v plamenných proměnách ve „Scion Of The Flame“, či okolo trůnu z kostí v „Throne Of Bones“. Částečné zklidnění a změny tempa v závěrečné „The Gale“ jsou důstojným zakončením. Diagnózy workoholika se Tuomas Saukkonen už asi nezbaví, stejně tak potřeby neustále chrlit další materiál. Tentokrát to ale dopadlo celkem dobře a „Draconian Darkness“ se může zařadit mezi nejlepší nahrávky kapely. To samo o sobě není zas tak velká pochvala, nepochybně však jde o dobré album.
1. Ancient Cold
[video] 2. Evenfall
[video] 3. Burning Sky
4. Death Leads The Way
5. Scion Of The Flame
6. Grave
[video] 7. Throne Of Bones
8. Trial By Fire
[video] 9. The Gale
[video]
Diskografie
Draconian Darkness (2024) King of the North (2022) Wolves of Karelia (2020) Constellation of the Black Light (2018) Tyhjyys (2017) Shadow World (2015) Winterborn (2013)
DALŠÍ INFORMACE
Datum vydání: Pátek, 6. září 2024 Vydavatel: Reigning Phoenix Music Stopáž: 39:33
Fínsky melodicky death so štipkou blacku som objavil až tento rok, ale hrali mi v aute i doma celé leto. Ich siedmy album som teda privítal s rozkročenou náručou a oni ju naplnili po okraj. Nič prelomového, skrátka ich osvedčená kvalitka.
Úterý, 17. září 2024
Z HODNOCENÍ ČTENÁŘŮ
Ivoš155
5,5 / 10
V deskách maestra Tuomase už se opět trochu ztrácím, sází to tam jak Baťa dřeváky a jednotlivý placky už se mi slévají, i když jeho rukopis člověk pozná po pár taktech. Novinka mě bohužel ničím moc nezaujala, některé postupy přímo vykrádají předchozí desky (klavírní intra a outra už jsou u Wolfheart otravná) a není tam ani kdovíjaký tlak a peklo (které předváděl třeba na Wolves of Karelia) nebo povedená melancholie debutu. Nuda
Tento projekt táhne především charakteristický vokál Donovana Melero z HAIL THE SUN, což ve spojení se Sergio Medinou z ROYAL CODA znamená ono emotivně bolavé ukřičené post hardcore inferno, které odkazuje k domovským skupinám obou zmíněných hudebníků.
Rakouská brutální parta si za tematickou oblast své tvorby vybrala sériové vrahy. Je tedy asi logické, že těžiště i jejich třetího alba je deathgrindový nářez. A je to slušná porce třeba pro příznivce belgických ABORTED.
Klasický "Rogga" Johansson a jeho user-friendly death metal. Letos sice nemá oslnivou formu (viz slabší PAGANIZER), ale stále je to se ctí. Minulá deska byla lepší, ale i tady si skalní fanoušek najde to své. Hned po prvním poslechu vidíte všechny karty.
Trochu emařiny, trochu punkrocku a špetka indie melancholie. KOVADLINA řiznutá CARCIO RADIO. Ve výsledku celkem pozitivní vibe. Nová kapela se staronovými tvářemi a Banánem u mikrofonu. Hardcorovější MŇÁGA? Možná.
Tahle britská parta si prostě musí vybrat co chce. Koncept, ve kterém střídáte mělký emotivní rock a temnou post metalovou vlnu šilhající po blackaze v konečném důsledku působí jako zmatlaný dort od Pejska a Kočičky.
Nesúhlasím úplne s kolegom Shnoffom, že „PowerNerd“ je „ezo“. Devinovej potrhlosti je v textoch síce dosť, no v prvom rade ide o priamočiary prog’n'roll, ktorý strhne a baví od začiatku až do konca. Ad koniec: na „Ruby Quaker“ sa už so Shnoffom zhodneme.
Devinovu sólovou tvorbu buď milujete nebo je vám lhostejná. Nenávidět Devina nějak nelze. PowerNerd je asi očekávatelný, vrstevnatý ezo prog opus, který potěšil, ale nijak mě na lopatky nepoložil. Kromě songu "Ruby Quaker" ovšem. To je šleha jako kráva.